fbpx
Japonsko se ze ztrát po tsunami léčí terapií větru

V japonském městě Otsuchi je v na kopci s výhledem na Tichý oceán místo pro nejosobnější terapii. Místo, kam přichází ti, jež ztratili své blízké a učí se s tím vyrovnat. Itaru Sasaki, jeden z místních obyvatel měl na své zahradě odpojenou telefonní budku a hovořil prostřednictvím hluchého sluchátka se svým zesnulým bratrancem. A nyní, po ničivé tsunami se nepřipojená telefonní stanice stala místem, kam chodí mnozí oslovit své ztracené rodinné příslušníky a přátele.

Reklama

V březnu roku 2011 bylo město na severovýchodním břehu Japonska zasaženo ničivým zemětřesením o síle 8,9 stupňů Richterova žebříčku. K pochopení síly zemětřesení je potřeba dodat, že už 4,5 stupně jsou dostatečně silné na to, aby je zaznamenaly seismografy po celém světě. Už deset minut po prvních otřesech břehy Otsuchi zasáhla až 38metrová tsunami. V nedaleké atomové elektrárně Fukušima došlo k úniku radiace. V celém severním Japonsku nastal zmatek, nedostatek potravin, pohonných hmot a nakonec i pytlů na těla zesnulých. Počet obětí se vyšplhal na skoro 16 tisíc, těla 1601 z nich nebyla nikdy objevena.

V té době už rok zpracovával smrt svého milovaného bratrance zahradní návrhář Itaru Sasaki. Ten měl v zahradě umístěnou telefonní budku, kterou nazval „Kaze no Denwa“ – tedy telefon s větrem. A po zkušenostech s účinnou terapií telefonních rozhovorů se ztracenou osobou otevřel zahradu veřejnosti. Veřejnosti, která potřebovala po přírodní katastrofě hromadně truchlit. Telefon, jehož hluchá linka je pro pozůstalé spojovníkem se ztracenými osobami od té doby navštívilo na 25 tisíc lidí. Vítr tu přenáší zármutek.

A kromě hovorů tu lze vzkazy i napsat. V roce 2013 našel Sasaki v deníku budky zprávu: „Přijď domů brzy. Čekají na tebe otec, matka a prarodiče.“ Neváhal se setkat s rodinou, která vzkaz zanechala a zveřejnil její příběh. Jednou z nepohřbených obětí katastrofy byl i mladý absolvent místní univerzity, jenž krátce pracoval v IT firmě. „Od té chvíle, co zmizel, jako by se čas zastavil. Nevím, co celé dny dělám,“ svěřila se matka chlapce. Podle Sasakiho je jedním z těch, kdo „Kaze no Denwa“ zaměnil za nářek nad prázdným hrobem zesnulého a vyslal svou bolest do světa větrem.

Další starý muž z města nedávno přišel k telefonní budce. Jeho žena zemřela při řádění tsunami. Pán zpočátku vypadal nervózně a chvíli nedokázal vůbec vzít sluchátko do ruky. Jakmile to konečně udělal, začal mluvit do telefonu a nezastavil se. Mluvil a mluvil a dokonce přitakával, jako by slyšel odpověď. Smál se a žertoval. Nevypadalo to, jako by mluvil sám se sebou. Nebyl to vůbec jednostranný monolog. Potom přišel k domu pana Sasakiho a řekl, že mluvil se svou ženou, která ho asi nikdy nepřestane otravovat s věcmi, které musí udělat kolem domu. Plakal. A pak se z jeho srdce vyprázdnil všechen zármutek, který nesl.

Zdroj: Wikimedia

„Zvednete telefon a váš mozek se spojí s ústy, aby mohla tlumočit, co cítíte,“ vysvětluje Sasaki. Děláte to pořád. Nemyslíte si, co chcete říct, prostě to řeknete. Nahlas. Jen to teď povídáte do sluchátka telefonu, který není připojen. „Nejste svázáni, mluvíte do větru,“ dodává Sasaki s pýchou, kolika lidem jeho terapie pomohla.

Reklama

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa se nezobrazí.