fbpx
Tajemný Voynichův rukopis protíná i českou historii

Prvním doloženým majitelem mýty opředené knihy ilustrací v neznámém jazyce, byl na počátku 17. století v Praze žijící alchymista Georgius Barschius. Podle chemicko-fyzikální metody určené pro zjištění stáří biologického materiálu byla ale vytvořena už mezi lety 1404–1438. Dnes je v majetku Yaleovy univerzity, ale doposud existují jen domněnky o tom, co Voynichův rukopis obsahuje.

Reklama

Rukopis měl asi 272 stran v 17 arších, z nichž se dochovalo jen 240 stran. Neznámý jazyk o 30 znacích tvořících 35 tisíc slov dodnes nedokázali vědci rozluštit. Jisté je jen to, že obsahuje botanickou část o evropských rostlinách, astronomickou část s náčrty zvěrokruhu, biologickou část zaměřenou na ženství. Dále kosmologickou část obsahující mapy podivných krajin, farmakologickou část ilustrující různé části rostlin spolu s recepty a řadu krátkých odstavců považovaných na kuchyňské receptury.

Po smrti Georgia Barschiuse neprobádaný rukopis získal roku 1662 rektor Karlovy univerzity, lékař Jan Marcus Marci. Ten v zájmu o rozluštění rozsáhlého obsahu knihy zaslal Voynichův rukopis Athanasiu Kircherovi, učenému jezuitovi a odborníkovi na koptštinu. Nevíme, jaké informace Kircher vyčetl, ale manuskript uložil v knihovně Papežské univerzity Gregoriana.

Voynichův rukopis (Zdroj: knihovna Yaleovy univerzity)

Dlouhé putování za smyslem

Po dalších 200 let historie o zkoumání rukopisu mlčí, zřejmě však došlo k jeho přesunutí do soukromé knihovny rektora univerzity, z níž jej ke konci 19. století vykoupil jezuitský řád. V roce známém skandálním potopením Titanicu – 1912 – jej zakoupil kupec Voynich, po němž se rukopis jmenuje. Dále putoval v rámci dědictví k jeho manželce. Ta jej odkázala své přítelkyni Anne Nillové, jež jej dala do rukou antikvariátu Hanse Krause. Kraus knihu v roce 1969 prodal Yaleově univerzitě. A právě na její půdě začalo velké odhalování dávných tajů jejích stránek, které neprolomili učenci, filologové, jazykovědci, kryptografologové ani amatérští luštitelé celé staletí. Mezi řadou milovníků záhad se o to pokusil třeba i slavný matematik Alan Turing (který prolomil nacistický šifrovací kód Enigma). Bezúspěšně.

Přitom by stačilo rozluštit tajemný jazyk. Podle americké NSA mělo jít o polyalfabetickou substituční šifru. Studium na Pensylvánské univerzitě ukazovalo na starobylý řecký těsnopis, další teorie zase přirovnává obsah ke stenografii. Jazykovědec Jacques Guy v rukopise našel prvky sinotibetských jazyků. V knize Pandořina naděje autor James Finn uvedl, že se jedná o vizuálně zakódovanou hebrejštinu. Ostatně s hebrejštinou našla nejvíc spojení i umělá inteligence, jejímž úkolem bylo texty rozluštit.

Šifrovací stroj Enigma. Prolomení jeho kódu mělo zásadní vliv na ukončení druhé světové války. Matematiku Turingovi se ale na rozdíl od Enigmy tajemství Voynichova rukopisu odhalit nepodařilo. (Zdroj: Pixabay)

Stačí k odhalení rukopisu teorie?

Nejnovější úspěchy v prolomení starobylého jazyku Voynichova rukopisu hlásil jazykovědec z Bristolské univerzity Gerard Cheschire. Ten tvrdí, že není psán v jakési šifře, ale pretorománštině, v té době běžně užívaném jazykem ve Středomoří. Pomocí toho vznik dokumentu zařadil na středověký hrad Castello Aragonese na italském ostrově Ischia. A jeho autorem neměl být nikdo jiný než dominikánské jeptišky.

Podle Cheshira jde o jeden z nejdůležitějších důkazů vývoje románské lingvistiky pojednávající o bylinných přípravcích, léčebných koupelích a astrologických pojednáních zaměřených na ženské a dušení zdraví, rodičovství a reprodukci. „Během luštění jazyka jsem zažil mnoho ‚heuréka‘ okamžiků, následovaných pocity nevěřícnosti a vzrušení, když jsem si uvědomil velikost tohoto úspěchu,“ uvedl Cheshire pro The Guardian.

Jenže senzační zprávy o rozluštění rukopisu se v minulosti objevily již několikrát a byly vždy negovány řadou intelektuálů z odborné veřejnosti. Kritika nejnovějšího Cheshirova objevu říká, že jde jen o teoretickou konstrukci na základě srovnávání jazyků a jakýsi připodobňující model jazyka, nikoliv jeho popis. Navíc zkoumané pasáže byly do rukopisu údajně dodány až později, proto s jeho původním obsahem nemají tolik společného.

Staňte se na chvíli záhadologem

Zdá se, že tajemný obsah Voynichova rukopisu ještě není zdaleka rozluštěn. A „soutěž“ je otevřená, neboť si obsah manuskriptu lze prohlédnout on-line na stránkách univerzitní knihovny zde. Do té doby, než dojde k faktickému odhalení obsahu dokumentu, můžeme sledovat úchvatné pátrání po jeho tajemstvích a těšit se představou, že jsou v jeho zajímavé historii zapsané i české země.

Reklama

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa se nezobrazí.