Češi jsou mistři na nejrůznější pojmenování, rčení, pořekadla, či přirovnání. Obecně lze jen u málo z nich jistě dohledat způsob, jakým vznikly. Proč někomu držíme palce a jak vznikla fráze o sto šest? Možná že i mezi vaše oblíbené obraty patří ty, jejichž doslovný význam stojí za popřemýšlení.
Reklama
Palce někomu držíme odnepaměti
„Držet někomu palce“ s přáním úspěchu je podle všeho ještě pozůstatkem z dob gladiátorských her z doby římské. Poražený bojovník totiž mohl zdvižením palce nebo ukazováčku žádat o milost císaře, jenž s přihlédnutím k preferencím diváků rozhodl o jeho budoucnosti. Palec vzhůru znamenal život, palec dolů smrt. Časté rčení „držet někomu pěsti“ pak vypovídá o hravosti jazyka a jeho uživatelů, neboť když někomu ukazujete, že mu držíte palce – máte zároveň i zaťaté pěsti.
O sto šest. A proč ne o sto sedm?
Původ fráze „o sto šest“ řešil už v roce 1937 časopis Naše řeč. A její vznik je doslova romantický. Jistý řídící učitel Ladislav Malý se v roce 1880 přel se svým přítelem, že děvče, které si kamarád vyhlédl, nikdy nezíská. Vsadili se, jestli to do sv. Jana Nepomuckého zvládne. Měl čas od 29. ledna do 15. května, tedy sto šest dní. Vzniklo tak rčení „o sto šest“, které někdo zanesl i do Humoristických listů a odtud se to rozšířilo do obecného povědomí. Tolik nepotvrzená verze.
S tou další přišla Stanislava Kovářová ve své knize Proč se říká 222x (Alda, 2000). Podle ní rčení vzniklo z výrazu „být s to“. Říkalo se „pijme pivo, kdo s to jest“, na což prý někdo navázal druhým rýmem se zachovaným veršem „pijme pivo o sto šest“.
Ševče, drž se svého kopyta!
Jednou z prvních encyklopedií starověku je Naturalis historia od římského filozofa Plinia staršího. V příběhu jistý švec mluví do práce malíři Apellovi a kritizuje jím zobrazený sandál na obraze. Jakmile umělec botu upravuje, spěchá švec s další kritikou detailů. Na to Apellés reaguje slovy Ne supra crepidam sutor iudicaret neboli upozorněním, že švec smí soudit jen sandále. Z toho vzniklo rčení v dnešním volném překladu Ševče, drž se svého kopyta.
Ronit krokodýlí slzy
Je pravda, že u krokodýla při delším pobytu na souši dochází díky mžurkám ke zvlhčování očí. Přebytečná voda z nich pak skapává a může to vypadat jako pláč. Před stovkami let proto lidé věřili, že krokodýli nad svými oběťmi opravdu pláčou. Ještě zajímavější je však pověra, podle které tito plazi v povodí řeky Nil vábili oběti na falešný pláč. Proto i my dodnes považujeme ronění krokodýlích slz za povrchní přetvářku.
Je něco shnilého ve státě dánském
Nejslavnějším citátem Shakespearovy hry Hamlet je určitě polemika, jestli „být či nebýt“. Možná, že ani nadšení čtenáři díla si nevšimli známé věty v rozhovoru Horacia a Marcella: Je něco shnilého ve státě dánském. Divadelní hra začíná podivnou smrtí dánského krále a pojednává o následných mocenských bojích. Proto je zde dnes již zdomácnělé rčení, které je – přiznejme si – aplikovatelná na mnohá zřízení, kolektivy, či situace… I když nemluvíme o Dánsku.
Naporcujeme medvěda o sto šest…
V Spojených státech Amerických se přerozdělování rozpočtu říká „pork barrel spending“, tedy rozdělování sudů s vepřovým. Fráze údajně vznikla v dobách, kdy sudy soleného masa byly odměnou pro otroky, což mělo vést k jejich motivaci. Obecně bylo maso ve spíži jakousi mírou finančního blaha rodiny. Ani Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky se nepodařilo zjistit, proč se v našich zeměpisných šířkách porcuje zrovna medvěd, ale podle všeho vycházíme právě z amerického fláku masa.
…a na konec…
Je to na draka! Co s tím má bájná nestvůra společného? Zapomeňte na pohádky, původcem zkomoleniny je německé slovo Dreck, tedy špína, bláto, kal, nebo taktéž hovno. A to už dává smysl, ne?
Zdroje: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, En.wikimedia.org, Cs.wiktionary.org
Kam dál? Zkuste vtipné a leckdy ke zbláznění trapné Zajímavosti ze světa sportu
Reklama
Napsat komentář