fbpx
Je feminismus sprosté slovo?

Označení feministka je téměř považováno za pejorativum. Přitom původně šlo o přirozenou touhu dosáhnout politické, ekonomické a sociální rovnosti mužů a žen. Ty chtěly nejen volební právo a možnost studovat, ale později i stejné platové ohodnocení za totožnou práci, či možnost rozhodovat o právu na antikoncepci, nebo potrat. Cílem bylo hodnocení na základě schopností, nikoliv genderových stereotypů. Než feminismus odsoudíte, nebo s ním začnete sympatizovat, zjistěte, jak se v rámci českých i světových dějin vyvíjel a kam dospěl. Je feminismus sprosté slovo?

Reklama

Dvě ženy z jiné části Evropy, jedny a tytéž požadavky. Francouzská spisovatelka Olympe de Gouges ve své Deklaraci práv ženy a občanky z roku 1791 kritizovala nadvládu mužů a nerovnost pohlaví. Britská spisovatelka Mary Woostonecraft v roce 1792 vydala dílo Ochrana ženských práv, ve kterém definovala hlavní cíle emancipačního hnutí. Zpochybnila hluboko zakořeněné předsudky o rozdílných schopnostech mužů a žen. Na konci osmnáctého století rozkvetla první vlna feminismu.

Feminismus v zemi Koruny české

Ani české země nebyly v diskuzi nad rovnoprávností žen pozadu. Součástí národního obrození bylo – kromě požadavku na povznesení české společnosti – podporováno i vzdělávání a profesní uplatnění žen. Mezi české buditelky na přelomu osmnáctého a devatenáctého století patřila i známá autorka Domácí kuchařky, Magdalena Dobromila Rettigová. Kromě kurzů pro dívky obsahujících lekce hospodaření, vaření a české literatury, vedla společenský salon nazývaný Kafíčková společnost, nebo pořádání obecně prospěšných činnosti. 

Známým českým feministou byl i Tomáš Garrigue Masaryk. První československý prezident sympatizoval s názory politika a filozofa Johna Stuarta Milla a autora díla Poddanství žen. Velký vliv na něj měla i manželka Charlotte, která mu připomínkovala většinu textů. Masaryk třeba zastával názor rovnocenných povinností v domácnosti, proto se plně účastnil nejen jejího chodu, ale i péče o děti. V knize Ideály humanitní popsal ženská práva jako součást práv lidských.

Zdroj: Wikimedia

Od teorie k praxi

Na českém území začaly vznikat první veřejné školy pro dívky, ženské spolky. Mezi ty nejznámější patřil Americký klub dam. Hlavními cíli klubu bylo dosažení vzdělání a zručnosti u všech členek, aby se v případě potřeby dokázaly samy uživit, nebo podpora strojů usnadňujících domácí práce. Záhy byl Karolínou Světlou založen i Ženský výrobní spolek stojící za zrodem obchodně průmyslové školy a vyšší průmyslové školy pro dívky. V roce 1890 založila Eliška Krásnohorská první dívčí gymnázium.

Od vzdělání se linula tenká linie k nárokům na volební právo. Feministka se protíná s označením sufražetka (z francouzského originálu suffrage = volební právo). Americká konference v Seneca Falls roku 1848 přijala Deklaraci postojů požadujících rovnost pohlaví včetně volebního práva. Ve Velké Británii začalo docházet k radikálnímu prosazování politických práv – ženy držely hladovku, přerušovaly jednání parlamentu a nechávaly se uvěznit. Kýžený výsledek měl ale přijít až po dalších padesáti letech. V Čechách mohly ženy volit a být zvolené v obecních volbách roku 1919, od roku 1920 pak bylo v československé ústavě zakotveno, že jsou ženy politicky, sociálně a kulturně postaveny na úroveň mužů a náleží jim volební právo.

Zdroj: Unsplash

Druhá vlna feminismu

Po odstranění zákonných překážek rovnosti pohlaví v první čtvrtině dvacátého století (alespoň v západních zemích) došlo – i vlivem druhé světové války – k ochladnutí emancipačních nálad. Ženy se v rámci společenského schématu vrátily do domácnosti a s touto změnou se ustálilo i zdůrazňování jinakosti mužů a žen. Francouzská spisovatelka a filozofka Simone de Beauvoir se ve svém díle Druhé pohlaví pokusila zanalyzovat, proč byly ženy nehledě na kulturu a období považovány za pohlaví druhé jakosti. Došla k tomu, že mužská kulturní nadřazenost byla společností, tedy i ženami, přijata za univerzální pravdu. Nezbylo než vybízet k novému definování ženské identity.

Toho se ve svém díle Ženská mystika ujala psycholožka Betty Friedan. Popisuje zde osudy Američanek, které v dobách války plně zastoupily funkce svých mužů. Stejných žen, které mužům po návratu ze zámoří své pozice přenechaly a vrátily se do domácnosti. Znovu tak zaujaly pozici stigmatizovanou všeobecným mýtem, že jediný správný způsob jejich života je doma. Friedan z této sociální deformace role žen obvinila reklamu, ženské časopisy, ale i psychology a sociology. Podle ní nešlo o chybu přesvědčení žen, ale o problém společnosti jako celku.

Zdroj: Pixabay

Návrat k plotně na dalších 40 let

Druhá vlna feminismu byla reakcí na společnost, která o zrovnoprávněné a vzdělané ženy nestála. Ženy na masových demonstracích hlasitě volaly po uznání a připomínaly, že fyziologie nemůže být podstatou postavení. Feminismus začal být včleňován do akademického prostředí, na univerzitách vznikaly katedry ženských studií a problematika rovnosti pohlaví byla zasazena do řady vědeckých oborů.

V Československu v té době došlo ke komunistickému převratu a hlas za svobodu ženského potenciálu utichl. Oficiální pohled nastolil rovnocenné podmínky žen podporované vstupem do veřejné sféry, dotací pracovních míst, či systémem raného vzdělávání dětí. Veřejný prostor ale nedával možnost volby, či diskuze. Nekorunovaná česká vůdkyně feminismu druhé poloviny dvacátého století, politička Milada Horáková, byl odstraněna. Železná opona dovolila myšlenkám feminismu proniknout až po svém pádu, na začátku devadesátých let.

Zdroj: Pixabay

Feminismus k zamyšlení

Dnes základní myšlenku feminismu rozbíjí několik směrů rozvětvených na základě různosti žen (etnicita, sexuální orientace, původ…). Přestože existuje řada aktivních proudů feminismu, převládá názor, že v západním světě může každý dosáhnout všeho, co zmůže a chce. Feministka je v představách kritiků jen rozzlobená „mužatka“ toužící po diskriminaci mužů. Feministické tendence podle nich ohrožují rodinu, a tedy společnost jako takovou.

Myšlenka rovnoprávnosti pohlaví ale neříká, že se ženy nemají vdát, starat o domácnost a milovat. Feminismus není extrémismus. Feminismus tvrdí, že ženy a muži nejsou stejní, ale měli by mít stejné podmínky. Zeptejte se sami sebe na následující otázky a vězte, že možná i vy s principy reformního feminismu souhlasíte, nebo jestli je pro vás feminismus sprosté slovo.

  • Mají ženy a muži na stejné pracovní pozici stejné podmínky a ohodnocení?
  • Jsou ženy oproti mužům diskvalifikované v některých oblastech kariéry?
  • Je pro společnost přínosné, aby měla jedna její část jiné příležitosti?
  • Jsou obě pohlaví stejnoměrně vystavována sexismu (ženského a mužskému šovinismu)?

Mnoho slavných mužů se hlásí k pro-feminismu. Mnoho dalších trpí historií společnosti, která na úroveň po staletí výkonných živitelů/lovců staví ženy/sběračky. Znamená to, že budou od zítřka ženy rubat uhlí? Nikoliv, jen nechme na nich, aby si mohly zvolit svou budoucnost. Pokud muž na základě otázek výše nedospěl k tomu, že je ve společnosti nějaká nerovnost, může si představit, že bude na otázky odpovídat jemu blízká žena.

„Chci, aby se muži chopili této úlohy, a jejich dcery, sestry a matky mohly být osvobozeny od předsudků, ale také aby jejich synům bylo dovoleno být zranitelnými a lidskými, aby získali zpět své součásti, kterých se vzdali, a tímto, aby se stali opravdovějšími a kompletnějšími verzemi sebe sama,“ prohlásila v roce 2004 v OSN herečka a současně asi nejznámější světová feministka, Emma Watson.

PS: Ostatně i z celosvětové statistiky vyplývá, že ženy jsou v mnoha zemích ohrožený druh.

Zdroj: zenskaprava.cz

Reklama

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa se nezobrazí.

Copy link
Powered by Social Snap