Diagnóza AIDS: Zapomněli jsme se bát

Mnohé články v těchto dnech rekapitulují následky nejhorších pandemií v historii lidstva. Jako by ale nevěnovaly pozornost globální epidemii HIV, respektive AIDS. Je tu s námi diagnóza AIDS tak dlouho, že se pro nás stala neviditelnou? Nebo západní společnosti dodává pocit klidu ohnisko ve vzdáleném kontinentě? V době „pokoronavirové“ se nabízí otázka: Proč jsou lidé ze strachu z onemocnění COVID-19 ochotní nosit roušku, kdežto před AIDS – virem, jenž doposud postihl nejméně 75 milionů lidí – se nebrání kondomem?

V polovině března v důsledku vyhlášení nouzového stavu v médiích jen okrajově proběhla zpráva o druhém, zcela vyléčeném pacientovi s HIV. Čtyřicetiletý Adam Castillejo podstoupil kvůli zhoubnému onemocnění (kromě antiretrovirální léčby HIV) transplantaci kostní dřeně. Stejně jako u prvního vyléčeného pacienta mu byla transplantovaná kostní dřeň od dárce s genetickou mutací, díky které je nositel imunní vůči viru HIV. Vzhledem k rozsahu zákroku se nepředpokládá, že by tento typ léčby byl nabízen širokém spektru pacientů, přesto je to malé světlo na konci skoro 40 let trvajícího boje proti nebezpečnému viru.

Acquired Immune Deficiency Syndrome, zkratkou AIDS, byl poprvé diagnostikovaný v roce 1981 v USA. Tento syndrom získaného imunodeficitu způsobuje ztrátu imunity. Pro organismus pak může být fatální jakákoliv běžná infekce, nebo nádorové onemocnění. K šíření došlo nejdříve v americkém New Yorku. Když se v říjnu roku 1982 zeptal novinář tiskového mluvčího prezidenta Reagana na názor na novou šířící se nemoc nazývanou jako „mor homosexuálů“, přítomní se mu vysmáli (poslechněte si zde).

Když se o AIDS nemluvilo

V té době bylo diagnostikováno na 600 případů, hlášených 14 zeměmi. V následujících letech ale pacientů skokově přibývalo (100% meziroční nárůst) a vědci odhalili, že je virus příbuzný s opičím SIV. Z něj měl někdy na začátku 20. století zmutovat v HIV. O několik desítek let později se diagnóza AIDS začala s rozvojem cestování šířit po světě. Snaha o genetické odhalení nemoci a boj s ní se stal cílem hned několika vědeckých týmů.

V roce 1983 nezávisle na sobě odhalil americký a francouzský tým původce onemocnění – tkzv. Human Immunodeficiency Virus – HIV. Ten v těle napadá bílé krvinky (T lymfocyty), množí se v nich a později tak snižuje jejich počet. Právě bílé krvinky jsou odpovědné za obranyschopnost organismu a dochází tak k rozvoji nemoci AIDS. Trvá zhruba 10 až 15 let, kdy infekční pacient dosáhne příznaků, které onemocnění prozrazují bez krevních testů. K samotnému propuknutí AIDS dochází v různě dlouhou dobu po nakažení, záleží na zdravotním stavu, životním stylu, ale i včasném nasazení léčby.

Milníky ve vnímání nemoci

Od března roku 1985 začalo povinné testování darované krve, neboť přibývaly zprávy o infikování HIV transfúzí. Docházelo i k nákaze novorozenců od matek. V říjnu téhož roku na nemoc umřel známý herec Rock Hudson, jenž před smrtí veřejně varoval před nechráněným stykem. Veřejnost pak šokovala řada dalších úmrtí celebrit proslavených nevázaným životem: miss Amanda Blake, hlavní představitel z filmu Psycho Anthony Perkins, herec Robert Reed, fenomenální frontman kapely QUEEN – Freddie Mercury.

Významným posunem (a satisfakcí pro bojovníky za popularizaci nákazy z řad lékařů i gay komunity) se stal proslov Ronalda Reagana, jehož administrativa o pár let dříve spekulace o AIDS odmítla. Ten 31. března 1986, týden před Třetí mezinárodní konferencí o AIDS ve Washingtonu, ve svém projevu řekl:

„I když existují naděje na vynalezení vakcíny proti AIDS, žádná z nich nebude hned po ruce. V důsledku toho by se úsilí mělo zaměřit na prevenci, informovanost a snižování rizik dalšího přenosu viru AIDS. Za tímto účelem žádám generálního lékaře, aby připravil zprávu o AIDS pro americký lid.“ V té době bylo zaznamenáno na 60 tisíc diagnostikovaných případů a 30 tisíc úmrtí v souvislosti s onemocněním AIDS.

„Jeden z nejzávažnějších zdravotních problémů“

V reakci na to hlavní „správce veřejného zdraví“, Charles Everett Koop, vydal zprávu publikovanou jako „Porozumění AIDS“. V roce 1988 se brožura s tímto textem stala nejobsáhlejší poštovní zásilkou v oblasti veřejného zdraví a dorazila do 107 milionů domácností v USA. Hned v úvodu brožury stálo: „Diagnóza AIDS je jeden z nejzávažnějších zdravotních problémů, s jakým se americká veřejnost kdy potýkala.“ O rok později, 20. března 1987, byl Úřadem pro potraviny a léčiva schválen první lék proti HIV – AZT (známý také jako Retrovir).

Měsíc nato došlo k silnému ovlivnění veřejného vnímání nemoci AIDS v britské nemocnici Middlesex, kde oddělení pro pacienty trpící AIDS navštívila princezna Diana. Ta si před tiskem bez rukavic potřásla rukou s několika nemocnými a celý svět jedním gestem přesvědčila, že fyzický kontakt s AIDS pozitivní osobou neznamená nákazu. To se za uplynulé roky lékařům nepodařilo.

Mimochodem Dianino jméno nese Pamětní fond princezny z Walesu založený jihoafrickým prezidentem Nelsonem Mandelou. Ke spuštění aktivit neziskové organizace Mandela uvedl: „Když hladila malomocné, nebo seděla na posteli muže s AIDS a držela ho za ruku, proměnila veřejné postoje a zlepšila životní šance těchto nemocných lidí.“

Diagnóza AIDS: riziko zpomalí peníze, zastaví vakcína

Na přelomu 80. a 90. let Amerikou otřásl případ mladého, bílého a heterosexuálního studenta Ryana Whitea, který se při transfúzi nakazil HIV a byl z preventivních důvodů vyloučen ze školy. Jeho příběh zaujal miliony lidí, na další škole se stal celebritou, navštěvoval celonárodní televizní diskuse, a setkával se se známými herci a zpěváky. Byl natočen film na motivy jeho příběhu.

Stal se mluvčím komunity a vypovídal před prezidentskou komisí pro AIDS, kde zdůraznil význam vzdělávání v oblasti. Po jeho smrti byl americkým kongresem schválen zákon Ryan White CARE, v jehož důsledku bylo vyčleněno více než 6,4 miliard dolarů pro asi půl milionu nemocných HIV/AIDS. 

V souvislosti s onemocněním se vyrojila řada konspiračních teorií. Ta nejčastější, podpořená Alanem Cantwellem, homosexuálním lékařem a historikem, hovoří o plánované genocidě homosexuálů a Afroameričanů. Podle výzkumu časopisu American Journal of Public Health této teorii dodnes důvěřuje řada afroamerické populace. Z toho vznikly další snahy o přesné stanovení mutace a přenosu HIV z šimpanzů na člověka.

Je více než jasné, že HIV/AIDS může zastavit pouze vakcína. Diagnóza AIDS je nyní stanovena u 40 milionů lidí, většina z nich zemře během dalších dvaceti let. 95 % nově infikovaných se vyskytuje v rozvojových zemích, kde se nemocným nákladné léčby nedostává. Vývoj vakcíny proti AIDS bude jistojistě jedním z největších světových úspěchů.

Přenos HIV/AIDS